Autor: Tomáš Přibyl, externí odborný redaktor ICTsecurity

Úspěch či neúspěch jakékoliv organizace v dnešním světě jde ruku v ruce se schopností ukládat a řídit informace. Zálohování a archivace dat nabývají na důležitosti – tento proces se tak stává kritickým pro prosté přežití organizace.

Základy zálohování

Základní filozofií zálohování je nakopírovat data z primárního systému na pomalejší a levnější médium, kde jsou duplikována. Při navrhování systému ukládání a zálohování dat řešíme následující úkoly:

• Zabránit ztrátě dat – toto je alfa a omega celého procesu. Elektronická data v případě mnoha organizací představují to nejcennější, co mají. A v případě ostatních představují alespoň důležitou komoditu.

• Vytvořit odpovídající kapacitu, jejíž rozsah se snadno upravuje při měnících se potřebách. Zálohování není proces uzavřený a jednorázový, je to nekonečný příběh měnící se společně s organizací.

• Poskytnout rychlý přístup k datům bez přerušení nebo s minimálními výpadky. Smysluplné zálohování musí v konečném důsledku práci šetřit, ne ji přidávat.

• Být připravený na selhání. Stát se může cokoliv – i ta na první pohled nejnepravděpodobnější varianta. Snažme se počítat i s ní, abychom nebyli zaskočeni nebo postaveni před neřešitelný problém.

• Použít dostupných technologií. Pochopitelně, zde hraje roli několik faktorů – cena, rychlost apod.

Zálohování není archivace

Velice často se lze v praxi setkat s tím, že zálohování je zaměňováno s archivací. Ovšem pozor, to je chyba. Zálohování je proces vytvoření kopie dat, která může být fyzicky umístěná kdekoliv mimo původní místo, kterou můžeme dále používat a ke které se v případě potřeby můžeme vracet. Cílem zálohování je mít data bez zbytečného prodlení k dispozici v případě problémů s primárním médiem. Naproti tomu archivace představuje TRVALÉ uchování dat, přičemž tato nemusí být bez zbytečné prodlevy dostupná. Cílem archivace je zajistit dostupnost dat z dlouhodobého hlediska. Problematiku archivace podrobně řeší Zákon České národní rady č. 97/1974 Sb. ze dne 17. října 1974 o archivnictví ve znění Zákona České národní rady č. 343/1992 Sb.

Typy zálohování

Vraťme se ale zpět k zálohování. Prosté zkopírování dat kamkoliv nemusí být nutně zálohou. Zálohou jsou elektronická data umístěná kdekoliv mimo původní objekt (počítač, server aj.). Nejsou to tedy data na stejném pevném disku (protože případnou hardwarovou havárií budou postižena stejně jako data původní) a nejsou to ani data na případném druhém fyzickém disku v rámci jednoho počítače (při fyzickém poškození počítače nejsou jakkoliv odděleně chráněna – mezi nejčastějšími příčinami můžeme jmenovat třeba prasklé topení či pád počítače při přenášení).

Zálohou jsou data rychle dostupná, a to na jakémkoliv nosiči. Za zálohu ale nemůžeme považovat nosič s daty umístěný v lokalitě vzdálené (centrála) nebo nesnadno dostupné (bankovní trezor). Zálohou také není třeba použití RAID pole, protože to slouží primárně k ochraně dat (i když v konečném důsledku lze i RAID pole využít pro zálohování).

Rozlišujeme několik typů záloh. Full backup (plná záloha) představuje kompletní zálohu veškerých dat bez jakéhokoliv rozlišování atributů. Naproti tomu incremental backup (přírůstková záloha) představuje zálohování pouze dat, u nichž došlo od posledního procesu zálohování ke změně. Právě přírůstková záloha je v praxi velmi používaná, protože neustálé provádění plných záloh znamená obrovské nároky na komunikační linky, zálohovací procesy i zálohovací média. Jejím problémem je ovšem přesné stanovení zálohovaných dat (a jejich rozpoznávání), frekvence zálohování a dalších souvisejících faktorů – jsme tedy zpět u organizačních otázek. Ovšem pokud se tato pravidla podaří uspokojivě nastavit, ušetřili jsme obrovské množství práce, času a prostředků.

Partial backup (částečná záloha) pak je jakýmsi mezistupněm mezi oběma výše jmenovanými, neboť při ní dochází k plné záloze, ale jen vybraných dat nebo datových oblastí bez ohledu na to, zdali byly změněné nebo nikoliv. V praxi je pochopitelně ideální použití kombinace těchto zálohovacích metod: plná záloha je nenahraditelná, a pokud ji v závislosti na konkrétních podmínkách doplníme o zálohu přírůstkovou nebo částečnou, máme vystaráno.

Jen pro úplnost: dále rozlišujeme off-line backup (záloha v době mimo provoz), kdy jsou data zálohovaná při zastavených procesech, které je běžně využívají. Naproti tomu při on-line backup (průběžná záloha) dochází k zálohování za plného provozu systému. Ne vždy se dá záloha v době mimo provoz vytvořit, protože mnoho systémů musí zajišťovat činnost a práci s daty v režimu 24x7.

Zálohování je jako pojištění. Nejlepší pochopitelně je, když ho nikdy nepotřebujeme. Ale v plné šíři je oceníme ve chvíli, kdy se stane něco mimořádného…