Na redakční otázky odpovídá David Rusín, Channel Sales Manager, D-Link

1) S jakými nejčastějšími chybami se lze při zálohování v praxi setkat?

Častá chyba je, že se zálohování podceňuje kvůli rozpočtu. Hodně firem odkládá investice tak dlouho, dokud o svá cenná data nepřijdou. Zákazník s takovouto zkušeností je pak ideální, protože sáhne v tu chvíli i po dražším řešení. Další chybou je nepravidelnost zálohování. To může způsobit, že sice svá data obnovíte, ale vzápětí zjistíte, že jsou již neaktuální. Běžným problémem spíše u menších firem a domácností pak bývá roztroušenost záloh. Máte sice vše zálohované, ale každá záloha se nachází fyzicky někde jinde, takže je pak problematické udělat kompletní obnovu dat.

2) Které technologie jsou dnes „in“ v oblasti zálohování?

Byla doba, kdy bylo hodně diskutované téma placených file hostingových a online backup služeb. Pro veliké množství zákazníků spíše z řad malých firem a domácností se to jevilo být jako atraktivní varianta, protože máte možnost přistupovat k datům odkudkoliv a smluvní podmínky u komerčních poskytovatelů podobných služeb Vám většinou vesměs garantují, že o svá data nepřijdete. Redundance dat je tedy na zodpovědnosti hostingové firmy. Problém pak bývá většinou cena služby, dostupnost dat a v neposlední řadě bezpečnost. Svěřujete totiž svá data třetí straně, to vyžaduje značnou míru důvěry.

V tomto tržním segmentu tedy jednoznačně stoupají na popularitě spíše síťová úložiště typu NAS s RAID diskovým polem a to díky několika faktorům. Tím nejdůležitějším je příznivá cena a právě dostupnost dat. Řada výrobců včetně nás nabízí k tomuto řešení zdarma zálohovací SW, který celý proces záloh do značné míry automatizuje. Přístup k záloze máte tak i na cestách, pokud jste připojeni k Internetu.

V oblasti velkých firem se začíná mluvit o nasazování profesionálních SAN řešení založených na SSD kvůli velkému důrazu kladenému na rychlost systému a s tím související dostupností záloh. Cena za běžné několika TB úložiště se ale stále pohybuje v řádech statisíců korun, takže tato popularita je spíše zatím na teoretické úrovni. Z ekonomického hlediska jsou stále populární páskové systémy.

Téma současnosti je bezpochyby virtualizace v kontextu s tradičními SAN systémy. Mít možnost rozšířit starší úložiště o další kapacitu, tak aby se to nijak negativně nedotklo uživatelů nebo administrátorů je pro hodně firem prioritou, nehledě na to, že to je způsob jak ochránit investice dané organizace.

3) Jak řešit problematiku zálohování v dnešním „roztříštěném“ prostředí (počítače na cestách apod.) nebo u technologií cloud computingu?

Opět platí, že pro menší firmy a domácí uživatele je nejvhodnější řešení síťové úložiště typu NAS, jedná se de facto o běžný HDD který jako rozhraní využívá Fast Ethernet a nabízí funkce jako Samba a FTP server, takže se k datům dostanete i vzdáleně, když jste právě na cestách, samozřejmostí jsou potom základní systémy pro ochranu konzistence dat a zapojení HDD v RAID. Podle ceny pak tato zařízení nabízí i celou řadu dalších služeb.

Doba externích pevných disků s USB, které sloužili jako mobilní zálohovací zařízení lidem na cestách, nutně musí skončit. Je to podle mého názoru pouze otázkou času a osvěty. Rychlosti internetového připojení včetně mobilního tak strašně rychle rostou, takže pokud se bavíme o zálohách v řádech desítek MB je výhodnější než sebou neustále vozit půl kila železa navíc připojit se raději k Internetu.

Pro větší firmy je na místě zajistit pro mobilní uživatele VPN tunel do firemní sítě. Existence SAN v takové firmě pak považuji za samozřejmost.

4) V čem jsou nejpodstatnější rozdíly v politice zálohování pro malou, střední a velkou organizaci?

Domnívám se, ž v řadě malých firem žádná zálohovací politika neexistuje. Ve středních firmách musíte zálohovat, ale vyžaduje to Vaši interakci. Ve velkých firmách za Vás zálohuje administrátor, aniž byste o tom vůbec tušili a vše je plně automatizováno.

5) Jak nejlépe upravit problematiku zálohování v bezpečnostní politice organizace?

Jako ideální z pohledu bezpečnosti vnímám, pokud všichni členové dané organizace používají jako primární úložiště SAN nebo NAS, kde jsou přístupová práva spravována centrálně a všechna komunikace je šifrována. Síťové úložiště by pak mělo být pravidelně zálohováno a je už irelevantní, jestli bude automaticky zrcadleno na další síťové úložiště nebo jestli bude zálohováno na pásky.

Dalším předpokladem je, že uživatelé musejí mít k dispozici minimální prostor na lokálním úložišti, tak aby byli donuceni síťové úložiště používat. Nejsložitější je ale takovou politiku prosadit mezi zaměstnance tak, aby s tím byli smířeni, protože lidé jsou konzervativní a podobné nastavení budou pravděpodobně vnímat jako omezování jejich svobody a argumentací bude nemožnost práce offline.

Datastorage | Zálohování a Backup